Česká společnost sportovního práva, z.s.


Czech Association of Sports Law

Ovlivňování sportovních událostí a jeho trestněprávní posouzení

1.      Ovlivňování sportovních událostí – hrozba nejen pro sportovní integritu

Přestože je ovlivňování sportovních událostí v podstatě stejně staré jako sport samotný, dlouho byl tento druh korupce nebo také podvodného jednání ve sportu považován za veřejné tajemství. Byť se o něm mezi sportovními příznivci pravidelně hovořilo, sportovní asociace nikdy nepřiznávaly rády, že v jimi řízeném odvětví dochází k manipulaci s výsledky. Případy, které vyplavaly na povrch, sice byly vyšetřeny a zpravidla v nich padaly tresty ve sportovní (disciplinární) i právní rovině, ale o systematickém boji s ovlivňováním nemohla být řeč.

Dynamika jakou tento nešvar v posledních letech nabral, však již nedává sportu jinou možnost než vyhlásit manipulaci se sportovními výsledky otevřenou válku. Bývalý předseda Mezinárodního olympijského výboru (MOV), Jacques Rogge, nazval ovlivňování sportovních událostí rakovinou a dodal: „Doping ovlivňuje jednotlivé sportovce, ale dopad ovlivňování zápasů postihuje celé sportovní odvětví. A v mnohem větší míře.“[1] Následovník Roggeho ve funkci předsedy MOV, Thomas Bach, prohlásil, že korupce ve sportu a ovlivňování jeho výsledků je v současnosti problémem číslo jedna, se kterým se sport musí vypořádat.[2]

Evropský policejní úřad (EUROPOL) použil výrazu „tsunami“ ovlivňování sportovních událostí, když přišel s údaji, že za období tří let existuje důvodné podezření na manipulaci s více jak šesti sty sportovními událostmi, od nižších fotbalových soutěží ve Finsku, po mezinárodní fotbalová utkání. A dlužno dodat, že EUROPOL tato zjištění označil pouze jako „vrchol ledovce“.[3]

Práce EUROPOLU se odrazila ve více než 60 policejních vyšetřováních po celém světě, od Jižní Korey přes Austrálii, Maďarsko, Salvador přes Jihoafrickou republiku a zasáhla mnoho dalších zemí.[4]

Ovlivňování sportovních událostí se přitom zdaleka netýká pouze fotbalu. Prokazatelně k němu došlo také v tenisu, snookeru, házené, sumu, basketbalu či kriketu.[5] Prakticky neexistuje sport, který by vůči ovlivňování byl zcela imunní.  

Sport je tak po dlouhém nicnedělání nucen probrat se z letargie a začít se k tomuto problému stavět systematicky. Potřeba efektivní reakce je založena nejen na nutnosti ochraňovat kulturní a společenskou roli sportu, ale taktéž proto, že ovlivňování sportovních událostí představuje hrozbu pro hospodářské a obchodní zájmy sportovního průmyslu. Fotbalové soutěže v Číně, Malajsii, Singapuru a Albánii se zhroutily díky jejich manipulacím.[6] Bylo v nich tolik korupce, že důvěra diváků v autenticitu toho, co sledují, výrazně poklesla. Potencionální i tehdejší sponzoři nechtěli být spojováni s korupcí a své peníze začali raději posílat jinam.

Dnes už nejde pouze o majitele sportovních týmů, kteří jsou ochotni ovlivňovat výsledky konkrétních sportovních událostí. Rozmach sportovního sázení, s téměř neomezenými možnostmi sázkových příležitostí, on-line sázení a obrovský trh nelegálních sázkových kanceláří, zejména z Asie, umožňující seskupením vykazujícím i znaky organizovaných zločineckých skupin kořistit ze sportovních aktivit jiných, to vše jsou faktory, které významně napomohly k rostoucímu výskytu kriminality napříč sporty.

Ovlivňování sportovních událostí nejenže ohrožuje integritu sportu jako takového, ale představuje značné nebezpečí pro právem chráněné hodnoty, jakými jsou lidský život, zdraví a majetek. Proto je třeba, aby v boji proti manipulaci ve sportu spojily své síly sportovní asociace, sázkové kanceláře, světové i regionální organizace a národní státy. Pro úspěšné potírání ovlivňování sportovních událostí je nezbytná spolupráce orgánů činných v trestním řízení a také odpovídající trestněprávní legislativa.

2. Pojem ovlivňování sportovních událostí a jeho základní znaky

Evropská úmluva o boji proti ovlivňování sportovních utkání (událostí) přijatá Výborem ministrů Rady Evropy 9. července 2014 ve svém článku 3. uvádí, že „Ovlivňováním sportovních událostí se rozumí úmyslná dohoda, konání nebo opomenutí směřující k nezákonnému ovlivnění výsledků nebo průběhu sportovní události v úmyslu úplně nebo částečně odstranit nejistotu, která je s výše uvedenou sportovní událostí spojena, za účelem získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo pro jiného.“[7]

Z výše uvedené definice lze vyvodit základní pojmové znaky ovlivňování sportovních událostí.

Základem je, že ovlivňování sportovních událostí musí být nezákonné. Výsledek každého sportovního výkonu je ovlivněn nespočtem faktorů, což je naprosto přirozené a představuje to běžnou součást sportovní činnosti (tak např. výsledek hokejového utkání nepochybně ovlivní skutečnost, že nejlepší hráč jednoho týmu dostal trest do konce utkání). Předmětem ovlivňování sportovních událostí je pouze taková manipulace, která je v rozporu s pravidly daného sportu a v rozporu s právním řádem (např. brankář úmyslně pustí branku, protože za to dostal zaplaceno od majitele soupeřova týmu, boxer se nechá knokautovat ve 3. kole zápasu nebo knokaut předstírá, protože tak zněla dohoda se sázkařem, který si na to, že taková událost ve 3. kole nastane, vsadí u sázkové kanceláře).

Ovlivněn může být jak výsledek, tak i průběh sportovní události. V případě ovlivnění výsledku jako takového zajímá osobu, která toto ovlivnění iniciovala, výsledný stav na konci sportovní události. Takovou osobu může představovat kupříkladu majitel týmu soupeře ve snaze připsat si nečestně body do tabulky. Výsledek dané sportovní události však zajímá i osoby, jež, resp., jejichž sportovci či týmy, se dané události přímo neúčastní. Tým bojující o titul má samozřejmě eminentní zájem o to, aby jeho konkurent na špici tabulky v souboji s jiným týmem zaváhal, a za tím účelem bude např. finančně či jinak motivovat tento jiný tým, popř. uplatí rozhodčího. Často však půjde také o člověka, který si na výsledek konkrétní události vsadí.

O ovlivnění průběhu sportovní události (anglicky tzv. „spot fixing“) hovoříme, když během sportovní události nastane předem dohodnutá skutečnost, která sama o sobě nemusí mít vliv na její konečný výsledek. Tento typ ovlivňování sportovních událostí se vyskytuje nejčastěji ve spojení se sportovním sázením. Jejím příkladem může být případ tenisty, který záměrně prohraje první set tenisového utkání (na což si vsadil sázkař po vzájemné dohodě s tenistou nebo i tenista sám). Dalším příkladem může být hráč kriketu, který úmyslně netrefí předem dohodnutý nadhoz či fotbalista, jež si schválně nechá dát první žlutou kartu v utkání. Osobě, která se rozhodne na takovou skutečnost vsadit a „pojistit si ji“, stačí i v kolektivních sportech ovlivnit jen jediného člena týmu, navíc takový podvod bude zpravidla daleko hůře odhalitelný, protože vzbuzuje méně pozornosti než výsledek celého utkání, ve kterém by kupříkladu favorit jasně podlehl outsiderovi.

Je důležité mít na paměti, že v dnešní době na jedno utkání existuje u sázkové kanceláře i více než 200 sázkových příležitostí (první vyhraný gem, první vyloučení, první rohový kop, zda v utkání padne vlastní gól apod.).

Dalším z definičních znaků ovlivňování sportovních událostí je, že toto jednání směřuje k úplnému nebo částečnému odstranění nejistoty, která je se sportem spojena. Napětí do posledních vteřin či závod nebo zápas, ve kterém se naprostý outsider vzepře papírovým předpokladům a nečekaně zvítězí – právě nejistota dělá sport tolik přitažlivým. Sportovní příznivci by stěží dobrovolně sledovali zápasy, u kterých by předem věděli o jejich zinscenovaném průběhu. Na nejistém výsledku je ostatně založen i systém sportovních sázkových kanceláří. Naopak osoby dopouštějící se ovlivňování sportovních událostí se z jejich pohledu logicky snaží tento přirozený aspekt sportu, sledujíc vlastní cíle, co nejvíce potlačit.

Posledním důležitým znakem, který bude zmíněn, je skutečnost, že veškeré výše uvedené jednání je vedeno úmyslem získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo pro jiného. Celé ovlivnění sportovní události může uskutečnit jediná osoba (např. tenista, který si vsadil na vlastní utkání - což je zakázáno samo o sobě - a naplní i další z výše uvedených definičních znaků), většinou však jde o početný a provázaný řetězec osob, které jsou na tomto jednání v různé intenzitě zainteresovány (osoby podávající sázky za sportovce, prostředníci obstarávající kontakty mezi sportovci a těmi, kteří ovlivnění iniciují a podobně).

Neoprávněným prospěchem jsou pak především přímé a nepřímé majetkové výhody. Právě dle toho, zda je majetková výhoda přímým nebo nepřímým cílem ovlivňování sportovních událostí, rozlišujeme jeho dvě základní varianty.

3. Základní varianty ovlivňování sportovních událostí

3.1. Ovlivňování sportovních událostí motivované sázením

U ovlivňování sportovních událostí, které je motivované sázkami u legálně, resp. ve většině případů nelegálně provozovaných sázkových kanceláří, je primárním cílem dosažení majetkového prospěchu. Osoby, resp. skupiny osob, které iniciují toto ovlivnění, se nejčastěji nacházejí mimo oblast sportu, pouze se prostřednictvím sázek na vybrané sportovní události, které ovlivní, snaží dosáhnout nezákonného prospěchu. Na výsledcích či postavení daného týmu jim záleží pouze do té míry, do jaké jim z toho plyne majetkový prospěch.

Rostoucí popularita sázení na výskyt určitých skutečností v průběhu sportovní události, rozmach on-line sázení umožňující vsadit si u nelegálních sázkových kanceláří prakticky odkudkoliv, to je kombinace ohrožující sport i legálně provozované sázkové kanceláře a v souvislosti s níž se hovoří o „globalizaci sportovní korupce“.[8]

3.2. Ovlivňování sportovních událostí motivované sportovními výsledky

V případě ovlivňování sportovních událostí motivovaným dosažením sportovních výsledků je primárním cílem získání sportovní výhody, resp. sportovního úspěchu přímo z výsledku takovéto události. Motivací je zde vítězství v daném utkání či závodě, postup do vyšší soutěže nebo naopak vyhnutí se sestupu.

Do tohoto typu ovlivňování jsou často zapojeni samotní představitelé sportovních týmu, resp. členové týmu sportovců, kteří příslušnou soutěž přímo nebo nepřímo ovlivňují (ovlivnění zápasu, kterého se daný tým účastní přímo nebo ovlivnění zápasu jejich protivníka v boji o udržení, postup…).

Ač je zde na prvním místě sportovní výsledek, je zřejmé, že i zde je cílem, byť nepřímým, získání majetkové výhody (pokud by např. hokejový tým sestoupil do nižší soutěže lze očekávat úbytek zájmů sponzorů, prémií za vítězná utkání, příjmů z prodeje práv na televizní přenosy apod.).

4. Nutnost koordinovaného přístupu v boji proti ovlivňování sportovních událostí

Jak bylo zmíněno výše, k úspěšnému boji proti ovlivňování sportovních událostí je nezbytná koordinovaná spolupráce všech zainteresovaných subjektů – sportovních asociací, sázkových kanceláří i samotných států a nadnárodních organizací. 

Často je zmiňováno to, že sportovní sektor musí klást zvýšený důraz na výchovu a vzdělávání sportovců. Především mladší sportovci nemusí mít tušení o tom, že jakmile jednou souhlasí s ovlivněním sportovní události, dostávají se do zóny, z níž se stěží uniká.[9]

Naprostým základem pro vedení alespoň částečně úspěšného boje proti ovlivňování sportovních událostí je však personální kvalita a odhodlání uvnitř samotných sportovních asociací.[10] Ty pak musí stanovit jasná pravidla a trestat jejich porušování, vytvářet etické kodexy a také dohlížet na to, zda kluby dodržují své závazky vůči sportovcům.

Kluby, jež své smluvní závazky plní se zpožděním či je neplní vůbec, činí své sportovce, resp. hráče mnohem více náchylné k nabídkám na ovlivnění sportovních událostí. Jsou známy i případy, kdy byly kluby ovládnuté pochybnými osobami právě za tím účelem, aby měly lepší dohled nad samotným ovlivňováním.[11]

Krom spolupráce v oblasti vzdělávání a prevence, kdy dochází k dohodám sportovních asociací s mnoha subjekty (např. partnerství FIFA – INTERPOL) je pak důležitý jejich vzájemný dialog a kooperace se sázkovými kancelářemi. Systém včasného varování (early warning system) FIFA je postaven na intenzivní spolupráci s více než 400 národními a mezinárodními sázkovými kancelářemi, jenž jsou smluvně vázány hlásit jakékoliv neobvyklé nebo podezřelé sázkařské aktivity.[12]

Role státu popř. nadnárodních organizacích pak spočívá především ve vytvoření takových právních předpisů, které ovlivňování sportovních událostí ztíží a budou jej efektivně postihovat. Zvlášť významnou úlohu v tomto může sehrát trestní právo.  

Zejména do ovlivňování sportovních událostí za účelem sázení jsou zapojeny osoby mimo sportovní sektor, takže disciplinární orgány sportovních asociací na ně nemohou dosáhnout. V praxi se však ukázalo, že oba typy ovlivňování, tedy i to za účelem dosažení sportovních výsledků je natolik společensky závažné, že trestněprávní reakce je nezbytná a to i v případech, kdy jsou osoby ze sportovního odvětví potrestány rovněž příslušnými disciplinárními orgány.

Četnost případů ovlivňování sportovních událostí z poslední doby je důkazem toho, že pachatelům se takové jednání vyplácí. Riziko odhalení není příliš vysoké a dlouhá nevšímavost ze strany sportovních i státních orgánů učinila ovlivňování velmi atraktivním „zdrojem obživy“. Z toho důvodu je zajímavé podívat se na to, jakým způsobem umožňuje ovlivňování sportovních událostí postihovat trestní právo.

5. Trestněprávní posouzení ovlivňování sportovních událostí  

5.1. Odlišné přístupy ke kriminalizaci

Pohled do právních řádů jednotlivcýh evropských zemí ukazuje, že úprava postihu ovlivňování sportovních událostí není ani v rámci Evropské unie zdaleka jednotná. Existují země, které mají vlastní sportovně-trestněprávní zákony (např. Itálie). Ve Španělsku a Bulhrasku nalezneme skutkové podstaty zaměřené na ovlivňování sportovních událostí přímo v jejich trestněprávních předpisech. V Polsku jsou pro kriminalizaci ovlivňování sportovních událostí stěžejní ustanovení tamního zákona o sportu. Česká republika pak patří do skupiny států, které maniplaci ve sportu posthují dle obecných ustanoveních ve svých trestních zákonech.

Ovlivňování sportovních událostí zpravidla vykazuje znaky podvodného, resp. korupčního jednání. Zatímco ustanovení o trestném činu podvodu hrají v tomto ohledu klíčovou roli v Německu, v České republice orgány činné v trestním řízení zkoumají, zda takové jednání naplňuje znaky trestného činu přijetí úplatku (§331 trestního zákoníku), resp. trestného činu podplacení (§332 trestního zákoníku). V praxi se ukázalo, že z dostupných řešení je toto bezesporu tím nejvhodnějším. Přesto je na cestě ke krmiminalizaci ovlivňování sportovních událostí prostřednictvím tzv. úplaktářských trestných činů překonat několik překážek. Největší z nich je bezesporu otázka, zda lze sport považovat za obstarávání věcí obecného zájmu. Právě souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu je totiž nezbytná k naplnění objektivní stránky úplatkářských trestných činů.[13]

5.2. Je sport obstaráváním věcí obecného zájmu?

Pojem obstarávání věcí obecného zájmu vymezuje právní nauka, aplikační praxe soudů (judikatura) a zčásti taktéž právní úprava v § 334 odst. 3 trestního zákoníku.

Dle nauky jsou obstaráváním věcí obecného zájmu činnosti, na kterých má ze zásady zájem celá společnost nebo větší skupina občanů.[14] Jde tedy o činnost především v oblasti státu a samosprávy, ale též v oblasti uspokojování obecně důležitých ekonomických, zdravotních, sociálních a jiných potřeb zásadního významu.[15]

Výkladové ustanovení § 334 odst. 3 trestního zákoníku považuje za obstarávání věcí obecného zájmu taktéž „zachovávání povinnosti uložené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímž účelem je zajistit, aby v obchodních vztazích nedocházelo k poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.“[16]

Důležitou roli hraje v upřesnění toho, co je obstaráváním veřejného zájmu, aplikační praxe soudů.

5.3. Profesionální sport (fotbal) a obstarávání věcí obecného zájmu

Nejvyšší soud rozhodoval v posledních přibližně deseti letech několik případů souvisejících s ovlivňováním fotbalových utkání v České republice a také na Slovensku. Opakovaně se přitom vyjádřil, že fotbalové soutěže je potřeba vnímat jako záležitost celé společnosti a proto je třeba činnost osob pohybujících se ve fotbalovém prostředí, jež vědomě ovlivňují výsledky hry, považovat za obstarávání věcí obecného zájmu.

Je nutno podotknout, že tyto, pro otázku trestněprávního posouzení ovlivňování sportovních událostí klíčové případy, byly posuzovány ještě dle starého trestního zákona. To však vůbec neubírá z jejich relevance i proto, že také současný trestní zákoník operuje s pojmem obstarávání věcí obecného zájmu.

Dovolatelé v těchto případech většinou opakovaně tvrdili, že dle jejich názoru je sport (v posuzovaných případech konkrétně fotbal) individuální a soukromá aktivita a není tedy věcí obecného zájmu. Stát není oprávněn ingerovat do činnosti sportovních funkcionářů, rozhodčích nebo dobrovolných sdružení sportovců. Ač je korupce odsouzeníhodná z etického pohledu, uplatnění prostředků trestního práva je dle dovolatelů nepřípustné a to i proto, že sportovní činnost v současné době již není direktivně řízena státem a taktéž s ohledem na netečnost státu k většině předchozích korupčních jednání ve sportu.[17] 

V rozhodnutí 3 Tdo 510/2007 se Nejvyšší soud zásadně vymezil vůči této argumentaci. Zájem chráněný trestním zákonem nelze podle Nejvyššího soudu redukovat pouze na případy, které mají klasický celospolečenský dopad (jako např. oblast hospodaření s prostředky tvořícími veřejné rozpočty), naopak je nutno za obstarávání věcí obecného zájmu považovat i činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb, mezi které lze nepochybně zařadit i sport (a především pak fotbal). Nemusí přitom jít vždy a výhradně o činnost, která je organizována výlučně státem.[18]

Další z rozhodnutí věnujících se ovlivňování sportovních událostí 7 Tdo 932/2009 se týkalo dovolání ve věci uplácení za účelem ovlivnění zápasu druhé nejvyšší soutěže (primárním motivem zde bylo získání sportovní výhody, ale na ovlivněné utkání si některé osoby zapojené do ovlivnění rovněž vsadily). Nejvyšší soud zde konstatoval, že k vymezení obecného zájmu je důležité vzít v úvahu, jak se fotbal, jeho utkání a soutěže na různých úrovních projevují navenek. Jakým způsobem působí na chování a vnímaní občanů, zejména fotbalových fanoušků. Je proto nutné rozdělit působení fotbalu do oblasti sportovní, ekonomické a kulturně osvětové s tím, že ani jedna z těchto zmíněných složek není zanedbatelná a není ji proto možné podceňovat.

Celosvětová popularita má za důsledek, že fotbal představuje rovněž významný a důležitý ekonomický fenomén, který je podstatným ekonomickým zdrojem četných subjektů, jakými jsou marketingové, mediální či reklamní společnosti, sázkové kanceláře a podobně. Tyto a jiné subjekty jsou svými příjmy významně navázány na působení fotbalových soutěží a jejich výsledky a je bez debat jejich zájmem, aby tyto soutěže probíhaly spravedlivě a nebyly ovlivňovány jednotlivci vedenými snahou mít ze soutěží nedovolený prospěch. Fotbal a provozování na něj navázaných aktivit má tak jednoznačně důležitý celospolečenský a ekonomický dopad pro nezanedbatelnou část fyzických a právnických osob, které jsou na jeho fungování ekonomicky závislé.[19]

Rovněž i v již výše zmíněném rozhodnutí 3 Tdo 510/2007 se Nejvyšší soud zabývá ekonomickou důležitostí fotbalu, která je (jak sám podotýká) zejména na vrcholové úrovni značně vysoká. I proto nakonec soud shledal, že ačkoliv přílišná ingerence ze strany státu do záležitostí sportovních asociací není žádoucí, v případě, kdy se jedná o čin nebezpečný pro společnost vykazující znaky uvedené v trestním zákoně, je jeho reakce a to i trestněprávní zcela na místě.

5.4. Amatérské a menší sporty - otázka obstárávní věcí obecného zájmu

Aplikační soudní praxe dovodila, že v případě ovlivňování profesionálních fotbalových zápasů existuje souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu.

Byla by však souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu shledána u jiných, méně populárních sportů? A v případě fotbalu, u jeho amatérské formy, kdy víkend co víkend probíhají na celém území České republiky zápasy na okresní a krajské úrovni? A pokud ano, vykazují obecně takové případy dostatečný stupeň škodlivosti, aby s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe byly trestnými činy?

Částečnou odpověď poskytuje Nejvyšší soud v rozhodnutí  6 Tdo 1297/2007. V tomto případě šlo o podplacení za účelem ovlivnění výsledku fotbalového utkání soutěže Krajského přeboru staršího dorostu, tedy amatérského utkání konaného pod hlavičkou tehdejšího Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS)[20], kdy člen obsazovacího úseku komise rozhodčích Jihomoravského krajského fotbalového svazu nabídl v telefonickém rozhovoru jednomu z rozhodčích úplatek za ovlivnění konkrétního utkání.

Nejvyšší soud se přiklonil k názoru prvostupňového soudu, dle kterého mezi činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních a kulturních potřeb nepochybně patří i fotbal na výkonnostní úrovni. Mnoho rodin usiluje při výchově svých dětí o to, aby si osvojily správné návyky k čestnému chování a soupeření prostřednictvím sportu. Aktivní sportování (které bylo zmíněno jako takové, nikoli pouze fotbal) přispívá ke zdárnému fyzickému rozvoji, jejž děti mohou v budoucnu využít. Ostatně i společnost má mít zájem na tom, aby co nejvíce mladých lidí aktivně sportovalo, neboť zvyšováním fyzické zdatnosti se snižuje nemocnost a zároveň se zvyšuje produktivita práce jednotlivce v dospělém věku. Pakliže by společnost tolerovala ovlivňování zápasů prostřednictvím podplacení rozhodčích či hráčů i na nižších úrovních, ve finálním důsledku dojde k poklesu zájmu o aktivní sport jak ze strany rodičů, tak především ze strany sportujících dětí.[21]

Dále v této věci Nejvyšší soud uvedl, že organizovaný výkonnostní sport včetně fotbalu se svou důležitostí dotýká značné části lidí ve společnosti (sportovci, funkcionáři, sportovní příznivci) a ze strany státu, sportovních asociací, obcí ale i jednotlivých fyzických osob do něj plynou nemalé finanční prostředky.

Smysl a důležitost výše uvedeného rozhodnutí spočívá zejména v tom, že na rozdíl od ostatních, která se věnují vrcholovému fotbalu, se v jeho případě jednalo o ovlivnění amatérské fotbalové soutěže. I zde dal Nejvyšší soud za pravdu obecným soudům, že i takovéto korupční jednání je třeba postihovat jako trestný čin. Tím dal jasný vzkaz lidem, kteří se pohybují okolo amatérských sportovních soutěží, že ani oni se nevyskytují v „právním vakuu“ a v případě korupčního jednání se tak vystavují riziku trestního stíhání.

5.5. Zhodnocení současné situace

Přesto nelze s určitostí prohlásit, že veškeré ovlivňování sportovních událostí je dle trestního zákoníku postižitelné. Všechny výše uvedené příklady byly ze světa fotbalu, který – i v amatérské výkonnostní podobě – představuje fenomén přitahující velkou pozornost i finanční prostředky. Ač v rozhodnutí 6 Tdo 1297/2007 hovoří Nejvyšší soud o důležitosti jakéhokoli sportování, je otázkou, zda by opravdu dovodil souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu u sportu, jakým je například curling, případně zda by s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe nestačilo případ hodnotit dle mimotrestních norem.

Na jednu stranu curling (a další „malé“ sporty) nepoutají velký zájem široké veřejnosti a nepohybuje se v nich takový objem finančních prostředků jako ve fotbale. Na druhou stranu však jde o sportovní aktivitu (která s sebou nese výše zmíněné ctnosti, jako rozvoj čestného chování a soupeření dle pravidel fair play) a korupční praktiky v ní by nepochybně vedly k odrazení současných i budoucích sportovců od zapojení se do ní.

Vzhledem k dosavadnímu soudnímu rozhodování lze mít za to, že v případě ovlivňování jakékoliv sportovní události za účelem sázení (což samo sebou znamená, že tato událost je v nabídce sázkové kanceláře) by neměly nastat výše zmíněné aplikační obtíže, ať už by šlo o sportovní událost v rámci jakkoli marginálního sportu. K zájmu na férovém sportování a čestném soupeření se zde totiž automaticky přidává zájem na regulérním sázkovém trhu. I kdyby soud neshledal organizované utkání curlingu jako předmět veřejného zájmu, popř. jeho ovlivnění by nebylo případem dostatečně společensky škodlivým, významný ekonomický zájem představovaný požadavkem na regulérnost sázkového trhu, pokud by takové utkání bylo v nabídce sázkových kanceláří, je dle mého názoru vždy dostatečným základem pro trestněprávní posouzení.

Na základě dostupné judikatury se však můžeme domnívat, že i u „pouhého“ ovlivňování, které je motivováno dosažením sportovních výsledků, bude hrozba trestního postihu velmi reálná v podstatě u jakéhokoli sportu a na jakékoliv organizované úrovni. Je však třeba znovu připomenout, že dosavadní judikatura se věnovala pouze fotbalu a na rozhodunutí soudů týkající se jiných sportů si tak nezbývá než počkat.

6. Úvahy de lege ferenda – zavedení speciální trestněprávní úpravy?

I z výše uvedeného důvodu se nabízí otázka, zda by Česká republika neměla po vzoru některých evropských zemí přistoupit k zavedení speciální úpravy trestněprávně postihující ovlivňování sportovních událostí. Mohlo by se jednat o speciální trestný čin kriminalizující ovlivňování sportovních událostí, tak jak je tomu ve Španělsku nebo v Bulharsku. Případy manipulace, které by jeho skutková podstata z různých důvodů nedokázala pojmout, by mohly být podpůrně řešeny obecnými ustanoveními o úplatkářských trestných činech. Zároveň by další odstavec takového trestného činu, kromě ovlivňování sportovních událostí, mohl postihovat i pachatele, který zneužije informace o ovlivněné sportovní události za účelem sázení.

Kritici takovéhoto postupu mohou oprávněně namítat, že neustálým vytvářením speciálních trestných činů by se zvláštní část trestního zákoníku brzy zahltila, s čímž lze pochopitelně souhlasit. Mám však za to, že v odůvodnitelných případech je takovýto postup žádoucí a ovlivňování sportovních událostí mezi takové případy patří. Speciální trestný čin kriminalizující manipulaci ve sportu by totiž na rozdíl od současné úpravy lépe reflektoval její specifika, sloužil by orgánům činným v trestním řízení jako srozumitelnější návod pro to, zda dané jednání mají stíhat či nikoliv, pro adresáty by takové ustanovení lépe naplňovalo požadavky na určitost právní úpravy a vyslalo jasný signál, že společností není tolerováno. S ohledem na stále sofistikovanější metody ovlivňování sportovních událostí a to, že počet a závažnost případů spíše narůstá, nežli ubývá, se odvážím tvrdit, že taková úprava je skutečně potřeba.

Jan Woska

 Příspěvek vznikl na základě diplomové práce autora s názvem „Ovlivňování sportovních událostí a jeho trestněprávní posouzení“ obhájené dne 26. 4. 2016 na Právnické fakultě UK.



[1] CARPENTER, Kevin. Ovlivňování zápasů – největší hrozba sportu v 21. století? In: KUKLÍK, Jan a kol. Sportovní právo. Praha: Auditorium, 2012. ISBN 978-80-87284-28-5, str. 155.

[2] HILL, Declan. Jumping into Fixing.Trends in Organized Crime. National Strategy Information Center, Springer Verlag, 2015,18(3), 212-228. ISSN 1084-4791, str. 213.

[3] Tamtéž, str. 213.

[4] Tamtéž, str. 213.

[5] FORREST, David. Match Fixing: An Economic Perspective. In: HABERFELD, M., SHEEHAN, D., eds. Match-fixing in International Sports: Existing Processes, Law Enforcement and Prevention Strategies. New York: Springer, 2013, str. 178.

[6] Tamtéž, str. 178.

[7] Evropská úmluva o boji proti ovlivňování sportovních utkání, Council of Europe Convention on the Manipulation of Sports Competitions.

[8] HILL, Declan. Jumping into Fixing.Trends in Organized Crime. National Strategy Information Center, Springer Verlag, 2015,18(3), 212-228. ISSN 1084-4791, str. 213.

[9] FORREST, David. Match Fixing: An Economic Perspective. In: HABERFELD, M., SHEEHAN, D., eds. Match-fixing in International Sports: Existing Processes, Law Enforcement and Prevention Strategies. New York: Springer, 2013, str. 193.

[10] V Číně se osoba dokonce dostala do vrcholných pozic tamní fotbalové asociace právě za účelem toho, aby mohla ze své pozice snadněji ovlivňovat zápasy.

[11] FORREST, David. Match Fixing: An Economic Perspective. In: HABERFELD, M., SHEEHAN, D., eds. Match-fixing in International Sports: Existing Processes, Law Enforcement and Prevention Strategies. New York: Springer, 2013, str. 195.

[12]CARPENTER, Kevin. Ovlivňování zápasů – největší hrozba sportu v 21. století? In: KUKLÍK, Jan a kol. Sportovní právo. Praha: Auditorium, 2012. ISBN 978-80-87284-28-5, str. 167.

[13] Viz. §331 a § 332 trestního zákoníku

[14] JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-64-9, str. 830. 

[15] NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. II. díl Zvláštní část. 4. přepracované vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004, str. 250.

[16] Ustanovení § 334 odst. 3 trestního zákoníku odpovídá znění ustanovení §162a odst. 3 starého trestního zákoníku, které bylo do starého trestního zákoníku zavedeno novelou z roku 2004.

[17] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. října 2007, sp. zn. 3 Tdo 510/2007.

[18] Tamtéž.

[19] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. října 2009, sp. zn. 7 Tdo 932/2009.

[20] Dnes Fotbalová asociace České republiky (FAČR).

[21] Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 6 Tdo 1297/2007.